Biopotraviny aneb kde je zakopán
zemědělec nebo ekonom?
Možná si stále myslíte, že si
dělám legraci. Pak budete mít chvíli trpělivost ukážu vám na
principu ŠKROBU podstatu naší ekonomické krize. Stačí se
podívat na dvě jednoduché věci na biopotraviny a klasické
potraviny:
Co jsou to
biopotraviny? Pro někoho podvod jak si vydělat, když na výrobky
umístíme štítek bio. Pro jiné zásadně jiný přístup k
zemědělství a kvalitě potravin – patřím mezi ně 😉 Pro někoho způsob jak vytvořit novou
kategorii luxusního zboží – když už roupama nevíme coby a
chceme med z tatranského národního parku jako by nám nechutnal
ten obyčejný.
Ale co jsou to běžné potraviny, co
je to běžný med?V článku „Jsou biopotraviny podvod“ v
magazínu MFD č. 5 z tohoto roku, zaznělo několik zajímavých
údajů, kde Dr. Cajthamlová – odbornice na výživu, konstatuje,
že že potraviny před rokem 89 byli kvalitnější než dnes díky
nedostatku moderních technologií. Z toho tedy vyplývá, že náš
polistopadový vývoj směrem ke kapitalistické společnosti je
poněkud zcestný, když usiluje o méně kvalitní potraviny. A že
i moderní technologie jsou zcestné, jak z výše uvedeného
vyplývá.
Já vím vzhledem k tomu, že hlad je
převlečená žízeň, a že vlastně jen jíme abychom měli co
zapíjet, to nebude až tak hrozné. Máte bezpochyby pravdu. Já si
však myslím, že je třeba biopotraviny a potraviny plus ŠKROB
vnímat jako signál absurdity doby a potažmo celého ekonomického
systému.
Podstatné mi přijde to, že si za své
peníze nemůžu koupit zdravé a kvalitní potraviny. A že si musím
připlácet za něco co bylo dřív zcela běžné – poctivý
chléb, který byl vizitkou pekaře.
Možná si řeknete, že jsou to
staromilské úvahy, ale teď se chci dostat k jádru řepy, já vím
říká se pudla, ale ta řepa se mi sem hodí nějak lépe 😉
Je bio lék na dnešní krizi?
Kdysi jsem jel vlakem a vyslechl jsem
postesk jistého pána z venkova, že již nechová domácího
čuníka, že když spočítá všechny náklady a práci kolem, tak
se mu to nevyplatí. Myšleno v porovnáním s cenou vepřového v
běžném obchodě. A to je přece zásadní podstata bia, že
ekonomické formulky prostě nefungují, že život nevměstnáme do
vzorců. Kromě toho, že ekonomové nekalkulují se zátěží
přírody – příroda je pro ně bezcenná, čehož je důkazem
nejeden profesor ekonomie. Nekalkulují ani s naším postojem,
emocemi, které k práci zaujímáme a etikou vůči lidem či
zvířatům. Protože kdo měl dědu či babičku na venkově a
sledoval jejich péči o dobytek, že čuník ač všežravec
nedostal žádné zbytky masa natož nějaké masokostní moučky,
byl krmen mlékem, brambory, šrotem. Denně mu byl čištěn chlívek
a denně byl kartáčován. Ano skončil krutě a předtím o něj
bylo pečováno s láskou, a každý, kdo se zabijačky účastnil
věděl zač je toho loket, že ta dobrota je něčím vykoupená, že
má svou cenu. A takové škvarky, špek už nikde nekoupím ač se
snažím i v těch nejlepších lahůdkářstvích v Praze.
Jsou peníze důvěryhodné pro směnu?
O čem tedy vypovídá cena? O tom
podle mne dnešní krize je, že hodnoty, které produkujeme a ceny,
které jim stanovujeme jsou v rozporu. Když vám jde o cenu, je vám
jedno jak je se zvířaty zacházeno, v mezích zákona. Peníze jako
symbol směny ztratili svou hodnotu, nebo lépe řečeno peníze se
jaksi zcela vymkli svému původnímu určení jak symbol směny a
stali se hodnotou sami o sobě. A co dělat z hodnotou, která se
nechce podílet na směně – ztrácí sama o sobě svou cenu. Jako
kdyby herec natolik miloval své hraní, že by si je nechával jen
sám pro sebe. Považoval by ho někdo za herce? Podobný příklad
má Woody Allen ve svém filmu věnovaném Barceloně, otec hlavního
hrdiny je básník, který nechce publikovat, že svět mu není dost
dobrý, aby směl číst jeho verše. Zde je alespoň rodina, která
může ocenit jejich hodnotu. Peníze se stali něčím podobným –
chceme je hromadit, chceme jich mít čí dál víc, a přitom platit
čím dál míň. Krev je jistě vzácná tekutina a tak si
představte, že by se našli bohatí jedinci kteří by si přáli
mít ve svém krevním oběhu ještě více této vzácné tekutiny a
více… Všichni si dokážeme představit jak by to asi dopadlo.
Luxus se slevou?
Že chudí lidé šetří je přirozené.
Ale i bohatí lidé vyjímají peníze z jejich směnné funkce –
alespoň co jsem si v Čechách všiml. Chtějí si koupit luxusní
automobil, ale se slevou – nechají si ho dovézt z USA. Přitom
luxusní automobil je přece symbol, že na to mám. Anebo ne? Bio
pak vidím jako návrat k potravinám a obecně k hospodaření s
úctou k přírodě a všemu živému, a tedy i etice, že chci být
bohatý a stejné bohatství přeju druhému, tedy vydělat i nechat
vydělat toho druhého.
Biopřání na závěr
A co říci na závěr. Chtěl bych se
dožít doby, kde ŠKROB a ŠKROBENOST nahradí radost ze života.
Kdy všechny potraviny budou bio. Kdy nám bude vládnout bioprezident
hájící skutečné zájmy všech občanů s pocitem odpovědnosti a
pocitem, že zájem celku je nadřazen zájmům osobním, a že stát
budou spravovat biopolitici, kteří budou schopni kooperace napříč
spektrem a kteří budou umět dělat i nepopulární kroky byť jsou
v rozporu s marketingovými strategiemi a, kteří budou řešit
podstatu nikoli následky.
S úctou váš pocitový bioekonom