Proč jsem ve svém včerejším blogu začal od komunikace, když jsem se zamýšlel nad výsledky voleb? Protože právě ve způsobu, jak se mezi lidmi komunikuje vidím podstatu stavu společnosti. V totalitních společnostech se přece nekomunikuje. Někdo má monopol na pravdu a tu vnucuje druhým. Média jsou vlastněna mocenským aparátem a šíří se informace vhodné pro režim – propaganda. Lidé s jiným názorem jsou perzekuováni či přímo likvidováni. Podstatou této komunikace je manipulace k určitému názoru, vůbec nejde o dialog. Já vím, a ty máš vědět a myslet si jen to, co chci já…
Podstatou demokracie je komunikace založená na principech férového dialogu. Já mám tento názor, ovšem ctím tvůj názor. Pokud tě chci přesvědčit, musím to udělat férovým způsobem, hledám argumenty, které vycházejí z tvých předpokladů, ale já vidím jiné vývody z těchto předpokladů.
Jak jsme na tom u nás s komunikací? Domnívám se, že ne zrovna dvakrát dobře. Pana prezidenta jsem zmínil jako příklad, protože právě on komunikuje stylem, který s férovým dialogem nemá nic společného. Já mu neupírám právo na jeho názor, vadí mi však, že on své oponenty zesměšňuje či používá polopravdy či citace vytržené z kontextu. Tomu se říká demagogie. Problém s demagogií je ten, že s demagogem se nedá vést dialog, on principy dialogu neuznává. To je jako hrát fotbal s mužstvem, které soustavně fauluje, když druhé mužstvo chce hrát fairplay. Jen nám tu chybí rozhodčí, který by to usměrňoval.
Klaus není rozhodně sám, kdo se na politické scéně dopouští toho neférového dialogu. Jsem přesvědčen, že až ctění dialogu bude skutečným přechodem od totalitního režimu k demokratickému. Úcta k druhému, k rozmanitosti. A právě zde vidím děsivé dědictví komunismu.
Každý kdo vyjde základní školu by měl být schopen rozlišit, co je férový dialog a kde začíná manipulativní demagogie. A mělo by být samozřejmou částí práce novinářů, že politika upozorní na manipulativní komunikaci a nebo ho rovnout vykáží ze studia.
Za demagogií je totiž neúcta k druhému. Začíná to vyvyšováním, zesměšňováním druhého a v historii končilo i plynovou komorou!
Respekt k druhému je i ve způsobu, jak se vede volební kampaň. Pokud používáme dvacet let stejné fráze, které málokdo myslí vážně, jde o neúctu k druhému.
Manipulativní byl třeba i přístup ke komunistům: Buď se komunisté nechovají podle pravidel fairplay, pak ven z hřiště, nebo je necháme hrát, a pak je ctíme jako ostatní partnery.
Ovšem my všichni jsme ten duch komunismu, tu neúctu k dialogu, tak dlouho tolerovali, že se nám v těžkých chvílích vrací. Principiálně je to vina nás všech, že jsme tu totalitní rétoriku tolerovali a tolerujeme, byť jen tím, že se stáhneme do svých osobních životů a volíme taktiku přežití.
Proč potěmkinovská orweliáda? Orweliáda je bajkou o totalitní společnosti. Potěmkin je o lakování věcí na růžovo. Morální podstata společnosti je totalitní, byť vykazujeme formální znaky demokracie. Prostě bez respektu a úctě k dialogu se komunismu nezbavíme.