Reklama
 
Blog | Radek Cipov

Ani ekonomický růst, ani stagnace (nulový růst). Paradox!

V poslední době se debatuje, zda-li za krizi nemůže ekonomický růst. A šlo by to i bez růstu? Myslím, že řešení je. A to řešení se jmenuje paradox. A opravdu musíme být ekonomové, abychom se této debaty mohli účastnit?

Pamatuji, jak objevně na mě působil článek o ruském fyzikovi SERGEJI NALIMOVI, který prohlásil, že aby byl nějaký systém z fyzikálního hlediska dokonalý potřebuje paradox.

 Třeba jeden kmen severoamerických měl paradox, který spočíval v tom, že ekonomicky nejúspěšnější indián, který za sezónu nalovil nejvíce zvěře a tím měl také nejvíce kůží, ty kůže rozdal. Vítězství prostě nepatřilo do kategorie materiální, pragmatické roviny, ale do roviny morální, duchovní. Pocit vítězství a uznání mělo vyšší význam než množství věcí, které nashromáždil.

 Z výše napsaného podle mne vyplývá, že problém tedy není v tom zda růst či stagnovat. Problém je, že jsme z růstu a ekonomie učinili modlu. Nové náboženství – lépe řečeno ideologii, která ospravedlňuje drancování přírody a neúctu k člověku, jak jinak pohlížet na mobilní operátory zneužívající své postavení na trhu a pravděpodobně nepsané dohody, jak jinak pohlížet na výrobce potravin, kteří maximalizují svůj zisk na úkor lidského zdraví.

Reklama

 Čarodějnice nebo jak se dnes říká wicca mají také paradox, který říká: raduj se z tohoto materiálního světa, ale neztrať se v jeho iluzích. Když si to přeložíme do jazyka marketingu, reklamy, znělo by asi takto: udělej si radost novým mobilem, potěš se novým autem, ale štěstí, které nenajdeš v sobě, nenajdeš v těchto věcech. Štěstí je psychický, duchovní aspekt. A jsme-li š’tastní, pak jsme schopni s radostí konzumovat a užívat všechny ty věci. Protože jsme pochopili, že nejvyšší stav štěstí je v nás, a nebudeme je marně hledat mimo sebe. Prostě dobří služebníci a zlí páni.

 Základní otázka nezní růst nebo stagnace. Základní otázka je otázka po smyslu. Proč jsem tady a jaký má smysl život? Žijeme proto abychom jedli nebo jíme proto abychom žili?

A tady je podle mne zakopán celý pes. Z konzumu, z ekonomického růstu se stala ideologie, která nyní naraží na své meze. A souvisí to i z rozvojem vědomí lidstva jako celku, jak pojímal evoluci například TEILHARD DE CHARDIN. O čem svědčí i množství lidí, kteří meditují či hledají svou cestu ke štěstí.

 A teď si možná řeknete, že chci vnucovat druhým víru. Každý má jistě právo na své přesvědčení, jsou zde ateisté a materialisté, kteří neuznávají víru. Ale i když nevěříme můžeme respektovat morální pravidla a stačilo by mít úctu a pokoru k přírodě jako celku a nestavět své ekonomické zájmy nad ní a mít úctu jeden k druhému.

 A co říci na závěr. V lidech je obrovský potenciál, který je však nevyužit, protože náš politický systém se stává zastaralý. Věřím v potenciál přímé demokracie!

 Na opravdový závěr patří tohle: jedna zenová bajka vypráví o jistém opatovi kláštěra, který byl neuvěřitelně hamižný, sám prý chodil stále v jedněch starých šatech a stravoval se z milodarů, přestože byl neuvěřitelně bohatý. Jeho bohatství a hamižnost byly proslulé široko daleko. A lidé nechápali, jak takový člověk může být být opatem kláštěra. Až jednoho dne přišla potopa, zničila celou vesnici a odnesla všechny zásoby. Katastrofa, která ohrozila život celé vesnice. A opat rozdal své zásoby potravin a své peníze na opravu vecnice. Měl kdysi dávno sen, že se neco takového stane.

Těžko je říci, co je samo o sobě špatné bez respektu k celku.